Otázka 1:
Dobrý den, pane Hrubý. Vy jste jel minulý víkend Across the Alps, což je jeden z nejtěžších jednodenních amatérských silničních cyklistických závodů v Evropě. Okruh vede přes Itálii, Švýcarsko a Rakousko. Účastníci musí zvládnout trať dlouhou 525 km s gigantickým převýšením 14500 m v maximálním limitu 32 hodin. Nastal pro vás během závodu moment, kdy jste si říkal, že už to třeba nepůjde dál?
Pan Petr Hrubý:
Protože jsem nejel poprvé závod, který je delší než 10 hodin, tak si myslím, že jsou tady dvě důležité věci. První věc je, že jsem zjistil, že se něco mění po 10. hodině závodu. Za mě, když člověk jede 10 hodin závod, tak je to úplně něco jiného, než když jede 9 hodin. Prostě ta 10. hodina je krizová a tam se láme chleba. Protože nohy normálně jedou, ale hlava už nechce. Takže moje zkušenost je taková, že pokud se někdo připravuje na takový závod, tak je dobré si sednout na kolo a jet alespoň 10 hodin v kuse. Není důležité jet do kopců, tam jde o psychiku člověka. když to pojede podruhé nebo potřetí, tak už vlastně najednou zjistí, že problém není. Druhá věc je počasí. Ve více než 40 °C vedrech to bylo úplně smrtící a v podstatě já jsem na 50. kilometru přemýšlel o tom, jestli jsem vůbec schopný jet dál. Na kole jsem jel 21 hodin a celkově mi zabral závod asi 25,5 hodiny. Vybral jsem si zkrácenou verzi závodu, kterou nám pořadatelé nabídli kvůli extrémnímu počasí. Takže bylo to kruté, ale prostě jsem si řekl, že to dám, alespoň v této verzi.
Otázka 2:
Jak jste se na tak extrémní závod připravoval po fyzické a psychické stránce? Měl jste nějakou speciální strategii?
Pan Petr Hrubý:
Pokud chcete jet takové závody, tak vám nic jiného nezbývá, než tam odjet, protože ty kopce tady u nás prostě nejsou. Jediný nejdelší kopec, který je v České republice, je z Jilemnice na Vrbatovu boudu, který má přes 25 kilometrů s vysokým převýšením, což je docela dobré, ale problém je, že zdaleka nedosahuje výškového převýšení v Rakousku. Důležité je, aby si nohy zvykly, že dvě, tři hodiny pojedou do kopce. A to tady není člověk schopný v Čechách natrénovat. A víte, ty psychické přípravy, no, mně třeba pomáhá vidět světlo na konci tunelu. Vidět cíl a jet si za tím. Další věc, která třeba mně pomáhá - projet nějaké kopce na Rouvy, doma na trenažéru, protože vizuální rozdíl mezi realitou a Rouvy je takřka minimální. Když to vyjedete na Rouvy, tak to potom ve finále naživo vyjedete úplně v pohodě. Je to lehčí...
Otázka 3:
Překvapilo vás během závodu něco, co se nedá natrénovat? Bylo tam nějaké překvápko, něco, na co se nedá připravit?
Pan Petr Hrubý:
Třeba co mě letos absolutně vykolejilo, bylo to, že jsem stoupal na kopec, který se jmenuje Mortirolo, což je stoupání, které má 11 kilometrů, převýšení 1300 metrů. Jelo se to tou nejtěžší cestou Pantaniho. A hnedka na začátku je tam stoupání kolem 16, 17 procent. A ještě ve vesnici v noci, když bylo půl jedné, se přede mnou objevila liščí smečka. Mládě proběhlo pod mými světly. A té jeho mámě se to moc nelíbilo, začala na mě prskat! Jenže když slezete z kola, tak už nenalezete. Tak jsem na ni křičel, ona chtěla přede mnou utéct. Byly tam ale ploty, musela tedy běžet přede mnou docela dlouhý kus cesty. Teď už se tomu směju, ale v té chvíli jsem si říkal, co tam budu pokousaný od lišky asi dělat.. Různá zvěř se sem tam objevuje a je to prostě součástí závodů.
Otázka 4:
Tak to musela být zapeklitá situace. Dobře. Měníte prosím strategii příjmu energie podle profilu trati nebo intenzity výkonu?
Pan Petr Hrubý:
Určitě ano. Na tento závod musí mít každý závodník povinnou podporu. To znamená, že musíte mít s sebou někoho, kdo s vámi jede autem a já měl naštěstí s sebou řidiče, který byl zároveň i můj kuchař. Takže zásadní věc je rozplánovat, co člověk bude jíst, kdy to bude jíst a kde bude jíst. To samé platí pro pití. A co bude pít do kopce a co bude pít z kopce. Musíte zvážit i to, kdy se k tomu pití nebo jídlu dostanete. Protože je prokázané, že pokud jedete sjezd a jsou tam zatáčky, tak vás doprovodné vozidlo nepředjede. Nejedete tam sami, jedou tam další účastníci na kole, takže on nemá šanci cyklisty předjet. Takže je potřeba vědět, co po sjezdu přijde - rovina nebo kopec? A co vy tam budete konzumovat než on vás dojede, aby vám dal další věci. Jednou nedobijete energii a je konečná.
Otázka 5:
A jaké chyby podle vás dělají vytrvalostní cyklisté nejčastěji?
Pan Petr Hrubý: